Kateřina Pavlíková
Strojní inženýrka-Výpočtářka-Programátorka?
Strojní inženýrka-Výpočtářka-Programátorka?
Narodila jsem se roku 1980 v Ostravě. Po základní škole studovala Gymnázium v Ostravě a pak VŠB-TU fakultu strojní, obor aplikovaná mechanika. Po studiích jsem zkusila práci v IBM v Brně jako serverová operátorka. Vybrala jsem si práci mimo vystudovaný obor, protože mě informatika vždy zajímala a programování docela bavilo. Nicméně práce na směny, urdržba serverů a s tím spojená administrativa nebyla pro mě to pravé ořechové. Proto jsem se po roce vrátila k vystudovanému strojírenství, které mě živilo celých 13 let. Více v sekci strojírenství.
Poslední dva roky jsem pracovala jako externistka pro firmu Garrett na pozici FEA specialistky. Dělala jsem numerické testy turbodmychadel, které byly předstupněm reálných testů na zkušebne. Bohužel, letos (2020) v dubnu, hned na začátku COVID-19 epidemie jsem byla propuštěna. Dosud se mi nedaří najít práci v oboru. Ani jako výpočtářka, ani jako konstruktérka, zkoušela jsem se hlásit i do technologie. Při této poměrně tristní životní situaci jsem se dala do rekvalifikace na webovou programátorku. Abych prokázala, že to s programováním myslím vážně, vytvořia jsem mimo jiné i tuto webovou sebepresentaci. Více v sekci programování.
S pevnostvími výpočty jsem se poprvé setkala na strojní fakultě VŠB-TU Ostrava. Jelikož mě vždy bavila a zajímala fyzika, tak předměty jako statika, dynamika a pružnost patřily mezi mé oblíbené. Rozhodla jsem po ukončení společného studia strojírenství zaměřit na aplikovanou mechaniku. Na škole jsme se vedle klasické teorie a výpočtů dle norem seznámili moderními výpočtovými metodami (FEA simulace)
S konstrukcí jsem se seznánila během studia VŠ, kde jsme měli základy strojírenství a následná konstrukční cvičení (návrh převodovky lodního navijáku včetně návrhu ozubení a vykreslení evolventy). Běžně jsme používali autocad. Měli jsme možnost si zapsat různé 3D cady (Catia, ProEngineer, Autodesk, již zaniklý Ideas)
Patřím již do generace, kterou počítače provázejí od dětství. Vše začalo hraním her u kamarádů. Na základní škole jsem hodila do počítačvého kroužku, kde jsem se naučila základy algoritmizace a fungování počítačů (podmínky, cykly, datové typy, funkce). V období 10-12 let jsem se občas bavila programováním Atari podle příručky.
Na střední škole byla výuka počítačů pro mě nezáživná. Učili jsme se vytvořit, kopírovat a mazat adresáře v DOSu a psát v T9.
Až na vysoké škole, po seznámení se s možnostmi konstrukčních a simulačních programů se můj zájem o informatiku a programováním znovu probudil. Velkou záhadou pro mě bylo, jak je možné naprogramovat tak rozsáhlou aplikaci jako je Word, Excel nebo Autocad a při tom dokázat aby se nepomíchaly proměnné. Tato má přirozená změdavost a touha po poznání mě vedla ke studiu moderních metod programování a programovacích jazyků, i když to nebylo náplní mého studia. Začala jsem s C++ a konzolovými aplikacemi.
Asi největším úspěchem pro mě by funkční řešič sudoku. Konzolové aplikace mi přestaly stačit a pokročila jsem dále ve výjoji aplikací pro Windows. Pro tento vývoj jsem použila knihovnu MFC. Naučila jsem se pracovat s událostmi, inicivat dialogy a předávat data zpět aplikaci. Taky interakvivita v okně aplikace byla pro mě novinkou a považovala jsem to za velký úspěch. Tyto částečné úspěchy a pravděpodobně dobře udělaný nábor firmy IBM na škole mě přivedly k mé prní práci, která byla právě v IT oboru. Práce server operátorky mi však připadla příliš jednotvárná a rozhodla jsem se vrátit k vystudovanému strojírenství konkrétně designu.
Programování mi bylo dobrým pomocníkem během praxe ve strojírenství, kdy jsem dělala rok konstruktérku a 12 let výpočtářku. Využívala jsem VBA a Python.
Jelikož se těžiště programování hodně posouvá směrem k online aplikacím, zaměřila jsem se během posledního půl roku na tuto oblast.
Na frontendu jsem začala klasickým html a CSS. Na interaktivitu jsem začala používat prvky javascriptu. Velice se mi zalíbilo prostředí Google Maps API. Bohužel, časem změnili podmínky a proto je nyní API neregistrované. Můj první web.
HTML je obyčejným značkováním, programování na webu začíná Javascriptem. Nastudovala jsem si základní syntaxi javascriptu a důležité funkce. Využití a vkládání prvku do webové stránky přes DOM. Výsledkem je tato webová stránka. Z uspořádání prvků jistě vidíte, že to pro mě nebylo jednoduché a bylo by co zlepšovat.
S využitím NODE.JS a knihovny React se stalo sestavování stránky v Javascriptu značně jendodušší. Tedy až po pochopení fungování reactu. Sestavila jsem si v Reactu frontend pro testovaní CRUD operací. Nejprve jsem frontend napojina na veřejné JSON API. Po úspěšném vytvoření vlastního REST api jsem react aplikaci propojila s vlastním backendem. Můžete otestovat CRUD operace (Create, Edit, Delete). Musíte mít chvíli strpení, než se backend na Heroku probudí.
Během studia webového programování jsem se dostala k užitečné knihovně Bootstrap, který pomáha vytvářet html strukturu a responsivní weby. Díky Bootstapu a volně stažené šabloně vznikl i tento web. Jinak bych asi na tvorbu své sebepresentace nebyla ochotna obětovat čas a neměla dost trpělivosti.
Na backendu zatím zvládám CRUD a setřídění, filtrování. Za další úkol jsem si dala autorizaci uživatelů a uživatelské přihlašování. Technologie jsem zkoušela Java-SpringBoot, Python Django a node.js. Pro hostování používám Heroku.
Obecně se musím přiznat, že na jazyky příliš velký talent nejsem. Na druhou stranu si myslím, že to není ani úplná katastrofa. Angličtina je dnes nutností a bez ní bych se nemohla věnovat samostudiu programování. Většina manuálů je anglicky, i když porozumění není příliš náročné.
Měla jsem období, kdy mi čestina angličtina a francouzština nestačily a chtěla jsem více rozumět jiným jazykům. Avšak učení z učebnic je nudné a neefektivní.
Až z rozšířením jazykové výuky na webu jsem mohla objevit kouzlo jiných jazyků, nejen psaným projevem, ale i poslechem. Procházela jsem si kurzy BBC i nahrávky na Youtube a oblíbila si aplikace DuoLingo a podobné.
V těchto aplikacích jsem si hodně procházela němčinu a francouzštinu. Zrovna u francouštiny jsem zjistila jak moc jsem toho zapomněla. Má jazyková nenasytnost mě dovedla i ke španělsštině, italštině, polštině, ruštině. Na Ruštině mě hlavně lákala azbuka, kterou jsem se chtěla naučit.
Protože hlavní motivací učit se jazykům byla touha rozumět lidem při cestování, často jsem se učila jazyk před cestou. Pokoušela jsem se o cizokrajné jazyky Thajštinu, Nepálštinu (skoro Hindu), Turečtinu. Ale skladba asijských jazyků je opravdu pro průměrně jazykově nadanou osobu nepochopitelná.
Pokud nějaký jazyk umím, je to angličtina, v evropských jazycích se dokážu zeptat na cestu nebo možná..? nakoupit v obchodě...
Životopis česky
Životopis anglicky
Reference Siemens
Reference Garrett
